Co je to spoluzávislost?

Pokud jste zavítali na tuto stránku, je pravděpodobné, že jste již někde narazili na termín „spoluzávislost“, „kodependence“ nebo anglicky „codependency“. Možná máte nějakou představu, co se pod těmito pojmy skrývá, a tušíte, že by mohli mít něco společného s vámi a vaším duševním stavem.

Definic spoluzávislosti je mnoho a všechny se vzájemně doplňují a prolínají. Nejedná se o vědecky uznávaný termín, proto je těžké ho v plné šíři postihnout.

  • Spoluzávislost může znamenat, že máme potřebu se stále starat o druhé místo o sebe.
  • Spoluzávislý člověk se nechává ovlivňovat chováním druhých (ať už partnerů, přátel, rodiny nebo dětí), a zároveň je posedlý kontrolováním tohoto chování.
  • Spoluzávislý se ve svých vztazích pohybuje v trojúhelníku, kde střídá role oběti, zachránce a potřebného.
  • Spoluzávislý potřebuje ve své blízkosti někoho, ke komu by se mohl připoutat a jehož problémy převzít jako svoje – je to pro něj totiž jednodušší, než se starat o svoje vlastní.
  • Spoluzávislí lidé často vyhledávají vztahy se závislými (alkoholici, drogově závislý, workoholici…) nebo mentálně nemocnými (narcisové, lidé s hraniční poruchou osobnosti nebo lidé trpící chronickou depresí).
  • V těchto vztazích je často dlouhodobě nespokojený, ale přesto je neopustí, protože cítí potřebu druhého jedince zachránit nebo mu neustále pomáhat. Často si tuto nespokojenost ani neumí připustit (spoluzávislí jsou experty v sebeklamu a popírání).
  • Vztahy spoluzávislých jsou založené na pocitu „potřebnosti“, spoluzávislý nechce být ve vztahu s rovnocenným partnerem.
  • Spoluzávislí mají problémy naplňovat své potřeby – často si je vůbec neuvědomují nebo je popírají, a už vůbec si o jejich naplnění nejsou schopni říct. Automaticky se ale snaží naplňovat potřeby druhých, ač jsou třeba domnělé.

Žádný z těchto rysů není definující, ale jedná se o ty z nejčastějších případů. Protože je spoluzávislost tak těžké postihnout, uvádíme na konci této stránky i vyčerpávající seznam projevů a charakteristik.

Je se mnou něco špatně?

Než se do něj ale začtete, je nutné podotknout jednu zásadní věc: pokud u sebe rozpoznáte některé z těchto problémů, v žádném případě to neznamená, že jste špatní, podřadní nebo „poškozené zboží“. Drtivá většina těchto vzorců chování pochází z období dětství, kdy jsme se je byli donuceni naučit čistě kvůli vlastnímu přežití (ať už fyzickému nebo emocionálnímu).

Jako děti jsme nebyli schopní pochopit složitý svět kolem nás a protože většina z nás vyrůstala s více či méně narušenými nebo nemocnými lidmi, nezbylo nám než se obrnit těmito a dalšími mechanismy, které nám pomohly projít dětstvím v relativním bezpečí. V danou chvíli jsme naši situaci lépe zvládnout nemohli.

Tyto mechanismy ale postupně přestaly být užitečné a potřebné a nakonec pro většinu z nás přerostly v chiméru, která nás udržuje konstantně zmatené, zraněné a ztracené. Je načase se jich zbavit a nahradit je lepšími.

Pokud byste si chtěli přečíst o spoluzávislosti více, doporučujeme nahlédnout do naší sekce Často kladených otázek. A pokud na vaši otázku nenaleznete odpověď ani tam, neváhejte nás kontaktovat. 🙂

Mohu s tím něco udělat?

Pokud se v některých z těchto rysů vzhlédnete a rozhodnete se, že byste se o nich rádi pobavili s lidmi v podobné situaci nebo se dozvěděli něco o možných způsobech, jak se je naučit zvládat a změnit, rádi vás uvidíme na jednom z našich
setkání CoDA
.

CoDA? Cože? Pokud jste slyšeli o organizaci Anonymních alkoholiků, bude vám princip CoDA – Codependent Anonymous – velice povědomý. Jedná se o sdružení spoluzávislých, kteří se pravidelně scházejí a navzájem se podporují na jejich cestě k uzdravení.

Více si o nás můžete přečíst v sekci Od čeho je tu CoDA, případně se přímo zastavit na jednom z Našich setkání. Účast je zdarma, zcela anonymní a všechny nově příchozí vítáme s otevřenou náručí a pochopením. Všichni z nás kdysi stáli na vašem místě.

Pokud se na naše setkání z jakéhokoliv důvodu necítíte nebo nemůžete dorazit, v sekci Často kladených otázek jsme připravili krátký text, který by vám mohl pomoci.

A nyní konečně zpět ke slibovaným projevům spoluzávislosti:

Projevy popírání:

  • Je pro mě obtížné uvědomit si, co doopravdy cítím.
  • Minimalizuji, zlehčuji nebo popírám, jak se doopravdy cítím.
  • Sám sebe vnímám jako zcela nesobeckou osobu oddanou dobru a prospěchu druhých.

Projevy nízké sebeúcty:

  • Je pro mne obtížné učinit rozhodnutí.
  • Posuzuji všechno co myslím, říkám nebo konám nekompromisně a tvrdě jako „nikdy dost dobré“.
  • Činí mi potíže a vyvádí mě z míry, když mám přijmout pochvalu, ocenění nebo dárek.
  • Nežádám druhé, aby naplnili moje potřeby nebo touhy.
  • Cením si ohodnocení svých myšlenek, pocitů a chování druhými více než vlastního sebehodnocení.
  • Nevnímám sám sebe jako cennou osobu hodnou lásky.

Projevy přizpůsobování:

  • Snižuji a přizpůsobuji své vlastní hodnoty a omezuji svou integritu, abych zabránil odmítnutí nebo hněvu druhého člověka.
  • Jsem velmi citlivý k tomu, jak se cítí druzí, a cítím se stejným způsobem.
  • Jsem extrémně loajální, což mě vede k tomu, že zůstávám v situacích pro mě škodlivých příliš dlouho.
  • Hodnotím názory a pocity druhých lidí výše než své vlastní a bojím se vyjádřit odlišné názory a své vlastní pocity.
  • Stavím stranou své vlastní zájmy a koníčky, abych mohl udělat to, co chtějí druzí.
  • Přijímám sex tam, kde bych chtěl lásku.

Projevy kontroly:

  • Věřím, že většina ostatních lidí není schopná se sama o sebe postarat.
  • Snažím se přesvědčit druhé o tom, co by si „měli“ myslet a jak se „doopravdy“ cítí.
  • Cítím se mrzutý a ukřivděný, když mi ostatní nedovolí, abych jim pomohl.
  • Nabízím druhým rady a směrnice jednání, aniž bych byl o to žádán.
  • Zahrnuji dárky a pozornostmi ty, o které stojím, na kterých mi záleží.
  • Používám sexu, abych získal ocenění a přijetí.
  • Musím se cítit „potřebný“, abych mohl mít vztahy s druhými.